Rozvoj digitálních technologií je revolucí posledních let. Proč jim neotevřeme dveře i ve školství?

ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Dva měsíce jsou ty tam a žáci se vracejí zpět do škol. Se zvukem školního zvonku začíná nový školní rok, jedna z mála jistot v turbulentním a složitém světě. Neustále slýcháme, jak se svět rychle mění a to, co platilo v minulosti, už neplatí. Povolání z minulého století nahrazují stroje a vznikají nové profese 21. století, které by nás v minulosti ani nenapadly. S tím jdou ruku v ruce znalosti, dovednosti a klíčové kompetence, které musí současná populace ovládat. Hlavním řídícím motorem této změny by měla být škola, která nás již od útlého věku formuje a trávíme v ní nezanedbatelnou část života. Ale ta samotná, systém, na kterém stojí a prostory, ve kterých k výuce dochází, se bohužel mění jen velmi pomalu.


Vedete svého prvňáčka poprvé do školy. Nadšené dítko si balí sešity, penál, na záda bere novou aktovku a může se vyrazit. Vejdete do školy a vyrojí se vám všechny vzpomínky na dobu, kdy jste byli před xy lety na jeho místě. Stejné prostory, vybavení, vyučující a bohužel i styl výuky, to vše možná starší než vy sami. V pár třídách najdete novou interaktivní tabuli. Tím však většinou končíme, což je vzhledem k současným možnostem velká škoda.

Samozřejmě, prostor a prostředí nejsou to jediné, co děti a mladé lidi formuje, ale je potřeba držet krok s dobou. Škola by měla být místem, kam se budou naše děti těšit. Stojí tedy za to vytvářet výukové prostředí, ve kterém se budou cítit příjemně. Nehledě na rostoucí potřeby žáků v rámci komfortu, jako i třeba jen větší množství zásuvek.


A ať nezůstáváme jen u spokojenosti, mysleme i na efektivitu. Každé dítě v dnešní době vlastní mobilní telefon a studenti středních škol stále častěji vyměňují sešity za počítače. Tyto nové technologie však, přes občasná rozhořčení, nejsou jen něčím, co krade pozornost dětí, ale mohou fungovat ve prospěch uživatelů. Pojďme si ukázat jejich využití v běžném školním prostředí.


Třeba taková hodina zeměpisu, kdy s dětmi probíráte země Latinské Ameriky. Málokteré dítě tam bylo, anebo se tam v budoucnu podívá. Pochopitelně pak bude mít problém udržet pozornost při probírání něčeho, co je nám tak vzdálené, a to nejen kulturou, ale i kilometry.

Díky moderním technologiím máme však možnost tyto země navštívit. Nemusíme už žákům pouštět pouze dokumenty, které jsou oproti běžné výuce bonusem, ale můžeme si udělat rovnou i online prohlídku dané země. Vyučující může pokládat otázky, na které si děti budou samy aktivně hledat odpovědi na internetu. I díky tomu se zapojí do výuky a skrze svou vlastní iniciativu si i více zapamatují.

A digitálních technologií lze využít i v rámci opakování výuky třeba prostřednictvím kvízů. Vše zmíněné pomůže lepšímu pochopení látky. Navíc žáci, kteří se z důvodu nemoci nemohli na výuku dostavit, by se potenciálně mohli „připojit“ z pohodlí domova a najít všechny podklady online. Koronavirová pandemie nám přeci jen ukázala, že vše z toho je možné. Zde jsme si navíc představili využití pouze v rámci základního vzdělávání, u složitějších a odbornějších předmětů nebo studijních oborů nabízí moderní technologie ještě větší možnosti využití. Co třeba zkouška operace pro studenty medicíny ve virtuální realitě? I když to zní v současnosti trochu futuristicky, digitální technologie nejsou kamenem úrazu. Tím je pouze současný stav školství a jeho snaha tyto technologie implementovat.


V samotném přístupu, výuce a činnostech ve školách postupně dochází ke změnám. Někde jsou tyto změny viditelné a zásadní, jinde spíše dílčí a kosmetické. Je pochopitelné, že v robustní a tak tradiční instituci jako je škola, dochází ke změnám pomalu. V některých školách se však prakticky za posledních 30 let nic moc nezměnilo. Ministerstvo školství vytváří nové koncepce a strategie, jejichž implementace bohužel pokulhává. Viditelná je i velká propast mezi radami odborníků a následného využití v praxi.

Jak už jsem zmiňoval v úvodu, jednoznačnou revolucí posledních let je rozvoj digitálních technologií a téměř neomezený přístup k informacím. To je element, který bychom ve školství měli brát jednoznačně v potaz. Naštěstí i školy, které se zuby nehty bránily digitalizaci, byly okolnostmi přinuceny se podvolit.

Školy se musí plně otevřít novým možnostem, které digitální prostor nabízí. A že jich je. Nesmíme se bát pustit digitální technologie do tříd. A i když pro některé vyučující může práce s nimi a následné užívání v praxi představovat martyrium, věřím, že nás mohou v mnohém inspirovat, obohatit a dát našemu školství čerstvý vítr do plachet. Navíc, jak říká známé přísloví: „Kdo nic nezkusí, nic nezíská.“

Na závěr bych rád popřál všem dětem a rodičům, aby byl nadcházející rok dalším úspěšným krokem k modernější škole se vším, co k současnému modernímu světu a životu patří. Škola musí přestat být skanzenem a stát se moderním místem pro rozvoj dětí.

Milí kolegové a kolegyně pedagogové, vám přeji hodně sil a pevné nervy. Vybrali jste si však jednu z nejúžasnějších a nejušlechtilejších profesí, díky které ovlivňujeme životy stovek až tisíců žáků, kteří nám projdou pod rukama. Radujte se z jejich zvídavosti a snahy poznávat nové věci a čerpejte jejich energii. Máme ve své práci velkou svobodu, ve které můžeme dát prostor kreativitě a novým metodám výuky, i těm digitálním. Buďme tedy dětem dobrým vzorem i příkladem. Dělejme vše s respektem k dětem i kolegům, pokorou i úctou, srdcem i rozumem, s nadhledem, a hlavně s radostí.

Ať vás to ve škole všechny baví a těším se u příštího komentáře!


Zdroj článku: https://www.info.cz/nazory/rozvoj-digitalnich-technologii-a-temer-neomezeny-pristup-k-informacim-jsou-revoluci-poslednich-let-proc-jim-neotevreme-dvere-i-ve-skolstvi?odemknout=SPNPWOLHJS





17 zobrazení