Studenti versus prázdniny: není to jen letní svoboda, občas je to ta nejlepší škola

ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Prázdniny jsou za rohem. Pro většinu studentů nejoblíbenější část roku. Dva měsíce „volna“ a možnost dělat si, co chtějí. I ve spojitosti s covidem se objevila debata, zda není tato doba moc dlouhá a nestálo by za to ji i kvůli dvěma pandemickým rokům zkrátit, aby studenti dohnali to, co zameškali. Přece jen ne všechny země umožňují studentům tak dlouhé „nicnedělání“. Zamyslete se však na chvíli. Povídáme našim dětem o tom, jak jsme se v 9. třídě učili v matematice soustavy rovnic, které jsme v životě úplně nevyužili, nebo spíše o tom, jaká byla naše první brigáda v bistru na koupališti, která nám pomohla lépe pochopit realitu dospělého života?


Hlavní prázdniny jsou historicky i prakticky po celém světě vázány na období léta, tak jak jsme zvyklí i v Česku. Dvouměsíční doba odpočinku je dokonce téměř světovým průměrem. Nalezneme země, kde jsou tyto prázdniny delší, ale i výrazně kratší. V těchto zemích je pak ale zvykem kratší letní prázdniny vykompenzovat delším velikonočním nebo vánočním volnem. Náš systém je jednotný a nekomplikovaný. Je ohraničen začátkem jednoho měsíce a koncem druhého. V jiných zemích to bývá složitější, začátky v různých týdnech června či července a konce různě v srpnu, nebo až v září. Princip volna však přetrvává, studenti si odpočinou a načerpají zážitky a zkušenosti ze života mimo školu. Zavření škol v době covidu otevřelo dvě nová témata: zkrácení prázdnin, aby děti měly možnost dovzdělávat se v tom, co se nestihlo, a možnosti kombinované školy, kde není vždy nutné být prezenčně v lavici. Pojďme si jen ve zkratce vysvětlit druhé zmíněné a pak se vrátíme zpět k prázdninám. Se současnými technologickými možnostmi není nutností, aby třeba student vysoké školy, ale i střední školy seděl v daném čase v učebně na přednášce. Je to neekonomické, neekologické, nepraktické a nelogické. Studenti v tomto věku už mají rozum, vizi a studují, protože chtějí mít znalosti a dobrý výhled do budoucna. Není potřeba nad nimi stát s rákoskou. I když si to v Česku stále myslíme a nechceme si připustit opak.

Tak a zpět k prázdninové evoluci. Ta zatím nenastala – a myslím si, že ani nikdy nenastane. Jsem zastáncem toho, že není důvod nic měnit. Je to historicky a kulturně dané, funkční a v tomto rozvířeném světe snad poslední věc, na kterou se dá spolehnout. Navíc život není jen škola, i když v určitém věku, a i kvůli vlivu rodičů a tlaku okolí, máme občas pocit, že nic jiného ani neexistuje. Určitě je pro náš život důležitá, předá nám znalosti, které poté využijeme v zaměstnání i běžném životě a bez kterých bychom nebyli schopni v současné společnosti plně existovat. Škola a její fungování nás také naučí režimu, který se nám hodí při přechodu do pracovního procesu. Školský systém je však od reálného života dost vzdálený a řada dovedností a kompetencí se dá získat spíše mimo něj. A právě zde vstupují na scénu prázdniny, mimoškolní čas a s ním spojené aktivity, které jsou pro zisk životních kompetencí velmi důležité.


Jen si vzpomeňte na časy, kdy jste dostali vysvědčení a s radostí běželi ze školy, protože jste věděli, že máte na dva měsíce svobodu. Rodiče si nemohli dovolit mít dovolenou celých osm týdnů, a tak jste se o sebe, občas i o své sourozence, museli část prázdnin postarat sami. Učili jste se odpovědnosti. Trávili čas s prarodiči, kteří občas potřebovali s něčím pomoci, a na oplátku naučili něco nového vás – socializace a mezigenerační spolupráce v praxi. A co teprve takové cestování! Jak po Česku, tak klidně i v cizině. To byla obrovská škola. Nevyhnuli jste se komunikaci, občas i v cizím jazyce, což vám poskytlo větší sebejistotu v jeho rozvíjení. Vypořádávali jste se s nečekanými situacemi, řešíli problémy, vztahy, situace, komplikace. To vám nejen pomohlo o věcech více přemýšlet, ale dodávalo hřejivý pocit, že zvládáte „dospělácké“ věci. A to ani nemluvím o kulturním a historickém poznávání jiných zemí, kultur a historie, které šlo využít v příštím školním roce.

O prázdninách jste zažívali také první pracovní zkušenosti na brigádách, což vám napomohlo poznat hodnotu práce a peněz. Přece jen našetřit si na něco, po čem toužíme, je úplně jiný pocit než danou věc dostat bez práce. Navíc jste se, jak během brigád, tak i zmíněného cestování, setkávali s celou řadou povolání, což výrazně přispělo k naší orientaci, co by nás bavilo v životě dělat, tedy kompetence pracovní. A nesmíme opomenout ani tu zřejmě nezábavnější část – potkávání nových lidí a vrstevníků. Tábory a letní kroužky. Navazování nových vztahů a přátelství, možná i první lásky, které nám rozšířily kompetence sociální a komunikační. Prožívali jsme nové emoce, vytvářeli si zážitky, ve velké míře dobré, občas špatné, ale díky těm jsme získali odolnost.

Zkrátka a dobře, neberme dětem dvouměsíční prázdniny. Nechme jim možnost vzdělávat se mimo školu a objevovat sebe sama. Prázdniny jsou nezbytnou součástí našeho života a ruku na srdce, možná mnohým z vás zkušenosti a zážitky z prázdnin daly do života více nebo jej výrazně ovlivnily. Tak hurá za novými zážitky.


Zdroj článku: https://www.info.cz/nazory/studenti-versus-prazdniny-neni-to-jen-letni-svoboda-obcas-je-to-ta-nejlepsi-skola?odemknout=QY8HKY0M7C





31 zobrazení