ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Během letní okurkové sezóny jsme se opět dostali do tradičního českého bludného kruhu. Co teď bude v centru našeho zájmu? A proč zrovna zrušení víceletých gymnázií? Téma, které v posledních týdnech dělilo nejen „twitterovou společnost“. Otázka, kterou bychom si však měli klást, je ta, proč se ze všech věcí, které v českém školství nefungují, neustále vracíme k tomu nejméně problematickému?
Dle dostupných údajů Cermatu skládalo letos v dubnu testy na víceletá gymnázia 23 730 žáků. Přibližně tři čtvrtiny z nich se ucházely o studium na osmiletých a zbytek na šestiletých gymnáziích, což odpovídá 17 % žáků pátých tříd a 5 % sedmáků. Zjistit počet přijatých žáků na oba typy víceletých gymnázií je však složitější. Podíl všech žáků vstupujících do gymnaziálního vzdělávání je v současnosti 21,6 %. Počet přijatých do prvního ročníku osmiletých gymnázií byl tento rok 9 146, což tvoří 7,8 % všech studentů pátých tříd. O deset let dříve jich bylo 9 182 a tvořili cca 10 %. To znamená, že podíl žáků odcházejících na víceletá gymnázia je stále přibližně stejný. Žádná velká změna. Proč tedy opět mluvíme o jejich zrušení?
Pojďme si nejprve představit všechny zúčastněné. Nejdůležitějšími jsou samozřejmě ti, kterých se vše přímo týká. Děti a rodiče. Každoročně se na víceletá gymnázia hlásí okolo 20 000 žáků. Někdo uspěje, někdo ne. A zde nastává první rozkol. Rodiče přijatých jsou samozřejmě pyšní na své ratolesti a s existencí víceletých gymnázií spokojení. Na druhé straně barikády nalezneme rodiče dětí, které neuspěly. Ti buď hořekují nad malým počtem míst, nebo zaujímají ofenzivnější postavení a volají po jejich zrušení. Je přeci nutné smazat rozdíly mezi studenty!
Mimo hlavní proud sporu jsou samozřejmě rodiče, kteří nevidí důvod posílat své dítě na víceleté gymnázium. Ať už z osobního přesvědčení, nebo jsou prostě spokojení se současnou školou. Podání přihlášky na víceleté gymnázium je o možnosti volby, která však kvůli věku dětí leží hlavně na ramenou rodičů.
Celý proces je navíc postaven na selekci, která může způsobovat stres. Dítě se do stresové situace pravděpodobně v budoucnu dostane, a to nejpozději během přijímacích zkoušek na střední školu. A stejně jako ve sportu či v zaměstnání zde platí, že růst je přímo ovlivněn pílí a potenciálem. A co děti? To, jak celý proces prožijí, záleží jednoznačně na jejich rodičích. Pokud na přijímačky půjdou s pocitem, že to jen zkusí, skvěle. Jestli jsou však vystaveni stresu, že na tom závisí celá jejich budoucnost? Pak máme problém.
Změna by však měla dopad i na samotný školský systém a zaměstnance jak víceletých gymnázií, tak základních škol. Rád bych ale avizoval, proč si myslím, že k tomuto kroku nedojde. Přicházejí silné ročníky, které jen tak nepoleví. Na víceletá gymnázia odcházejí většinou děti s velkým studijním potenciálem a cca 10 % s tím nejvyšším studijním potenciálem zvládne vše, co jim učitel zadá, i s nemoderním konzervativním přístupem.
Zde nechci v žádném případě hanit výuku na víceletých gymnáziích a věřím, že do ní učitelé dávají maximum, jen chci poukázat na znalosti a píli těchto dětí. Ty budou stále nadprůměrné a do budoucna prezentují „nadřazenost“ a kvalitu víceletých gymnázií. I z tohoto důvodu budou mít rodiče stále zájem sem své děti dostat. Učitelé základních škol mohou na odchodu pár, mnohdy studijně nadanějších, dětí tratit. V kontextu počtu studentů ve třídě je to však nezaznamenatelné a často z odchodu spolužáků mohou profitovat méně průbojní. Z jejich strany tedy žádná velkolepá prohlášení podporující zrušení neočekávejme. Zajímavým příkladem v této debatě nám mohou být snaživé modernější základní školy, které učí děti zábavnou formou a problémy s jejich odchodem nemají.
Dostáváme se k posledním hlasům v debatě, těch ze strany odborníků. Ty jsou v rámci problematiky tématu víceletých gymnázií slyšet nejvíce. V mnoha případech jde o lidi, kteří na základních školách ani na víceletých gymnáziích nepracují, neučí a jejich pohledy se značně rozcházejí. Argumentace těchto odborníků nebývá příliš často podložena daty a analýzami, ale závisí spíše na tom, čím se živí a kdo za nimi stojí.
Tak si to shrňme. Zúčastněných v diskusi není málo, od dětí a rodičů, přes vyučující až po odborníky. Máme zde bojovníky za absolutní rovnost, proti kterým však stojí v názorové opozici zástupci možnosti svobodné volby. Pro některé je míst na gymnáziích hodně, což znamená velký odliv dětí, pro další zase málo, jelikož se tam jejich dítě nedostalo. A samozřejmě nesmíme opomenout stres, který je jedním z nejčastějších argumentů. Ten si děti stejně dříve nebo později v životě zažijí a konkurenceschopnost a soutěživost pro ně může být v dlouhodobém měřítku přínosná.
Rád bych se ještě pozastavil nad zeměmi, kde systém bez víceletých gymnázií funguje. Možná někde nejsou úplně klasická víceletá gymnázia jako v České republice, ale selekce samozřejmě existuje, jen se liší její forma. Školy na všech vzdělávacích stupních mohou být státní a privátní, denní a kolejní nebo třeba elitní, a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Tradiční mediální představa, že zrušíme víceletá gymnázia a budeme mít všechny základní školy na stejné kvalitativní úrovni, plné šťastných, moderních a inspirativních učitelů a spokojených nesoupeřících dětí, jako prý ve Finsku, je samozřejmě utopická.
Tak co teď s tím? Víceletá gymnázia mají v naší zemi historickou tradici, na kterou se rokem 1989 navázalo. Jak jsme si výše shrnuli, nikomu neubližují a místo v našem školském systému mají. Proto já ani mí kolegové nevidíme důvod, vůli či poptávku je rušit. Jedná se spíše o pseudoproblém, na který si někdo jednou za čas vzpomene a rozhodne se jej „vyřešit“.
Chápu, že každý máme svou pravdu a svůj názor, který samozřejmě nikomu brát nechci. Jen prosím přestaňme řešit věci, které řešení nepotřebují a zaměřme se na reálné problémy ve školství. A že jich je.
Zdroj článku: https://www.info.cz/nazory/zruseni-viceletych-gymnazii-misto-realnych-problemu-resime-pseudokauzy?odemknout=EXAVXUNEZM
