S tím, jak se zvyšují aktivity různých státních a nestátních aktérů v kyberprostoru, upozorňují odborníci z oblasti mezinárodního práva na nutnost definovat pojem “suverenita” i do páté domény. Jenže, jak definovat suverenitu v prostoru, který nemá žádné pevné hranice?
(Ne)funční vestfálský systém
Suverenita - základní stavební kámen mezinárodního uspořádání - je v kybernetickém prostoru velice špatně (či spíše nemožně) definovatelná. Oproti třem základním doménám, které jasně vymezují hranice států či jiné zeměpisné linie, neexistuje v kyberprostoru přesné rozlišení území. Můžeme se pouze dozvědět, koho útok zasáhl a po přesnějším analytickém zkoumání i odkud přišel.
Rozdílné pohledy
V květnu 2018 přinesl britský nejvyšší státní zástupce zajímavou tezi, kdy podle něj bez ohledu na to, kdo je obětí kybernetického útoku, nemohou tyto útoky vést k narušení státní suverenity. Naproti tomu francouzské úřady vydaly v září 2019 prohlášení, že kybernetické útoky mohou představovat narušení suverenity. Odborníci na mezinárodní právo se shodují, že pokud by se Velká Británie řídila tezí nejvyššího státního zástupce, nemohla by vést v kyberprostoru odvetné operace a stala by se pouze “fackovacím panákem”. Rozdílné názory panují nejen napříč spojenci v NATO, ale také uvnitř států samotných. Američtí vojenští experti se obávají, že tento rozdílný pohled na vnímání suverenity povede k problémům v případě nutnosti koordinované spojenecké akce.
Krátká historie
Zatímco o tom, jak uplatňovat sílu v ostatních doménách (mimo vesmír) se dozvíme z řady knih, otázky vojenského využití kyberprostoru se začaly diskutovat poměrně nedávno. Pěchota má svého Clausewitze či Sun-c´, námořnictvo se opírá o Mahana, Nelsona nebo I Sun-sina, letectvo pak vzhlíží k Douhetovi a LeMayovi. Ke komu se obrací o radu bojovníci 5. domény? Pár osobností se určitě najde, ale všeobecný konsenzus neexistuje. Proto ani nejsou jasně ukotvená pravidla, jak by měly státy a jejich bezpečnostní složky jednat v kyberprostoru.
Zatímco například Francie či Spojené státy chápou kybernetické útoky na vojenské cíle, veřejnou správu či kritickou infrastrukturu jako narušení státní suverenity, Velká Británie a Česká republika nemají v této oblasti stále jasno. Praha navíc dnes není schopna
vést odvetné operace v kyberprostoru. Kvůli tomu jsme vystaveni stále častějším a sofistikovanějším útokům, pomocí nichž cizí mocnosti kradou naše důvěrná a tajná data.