Přinášíme přehled nástrojů, jak Kimův režim dokáže unikátní cestou zamezit občanům k přístupu na internet a zároveň jim distribuovat moderní technologie.
Dva druhy „internetu“
Severokorejští komunisté představují vedoucí sílu socialistického hnutí nejen v míře zbídačení vlastního národa, ale i co týče způsobu kontroly a ovládání společnosti. Zatímco další autokratické státy jako Čína nebo Kuba zabraňují většině svých občanů v přístupu pouze na některé webové stránky, v zemi Kimů šli ještě dál. Vybraná skupina prověřených soudruhů včetně nejvyššího vůdce disponuje neomezeným přístupem na internet. Pro zbytek obyvatelstva je dostupný pouze samostatný severokorejský intranet tzv. Kwangmyong (česky: světlo, záře). Tato dokonale uzavřená národní síť slouží obyvatelům Severní Koreji k přístupu na různé stránky, k posílání mailů i sdílení novinek na sociálních sítích. Provoz intranetu zajišťuje vláda, jejíž pověřenci monitorují věci, které se na Kwangmyongu objeví. Přístup do sítě zvenčí je nemožný. Pro navštěvování této národní intranetové sítě využívají Severokorejci prohlížeč Naenara (česky: má vlast), jedná se v podstatě o modifikovanou verzi Firefoxu. Komunistická strana nezastírá lidu, že mu nedovoluje podívat se na pravý internet. Vláda tvrdí, že skutečný internet obsahuje plno amerických pomluv, které poškozují Severní Koreu a zároveň by se občanům mohl do jejich zařízení dostat americký vir. Nicméně pokud se na intranetu objeví, jakákoliv data kritizující režim a může jít i o emailovou zprávu mezi dvěma uživateli, vládní orgány zajistí nápravu, která může znamenat i odeslání uživatele do převýchovného tábora.
Boom chytrých telefonů
Lidé ve vyspělých částech světa přemýšlí, zda si koupit Lenovo, Samsung nebo Apple. V Severní Koreji díky politice svého nejvyššího vůdce občané takové dilema podstupovat nemusejí. Mohou si vybrat hned mezi dvěma druhy chytrých telefonů, tedy mezi modely Pyongyang a Arirang. Na první pohled se jedná o stejné smartphony jako užíváme my ve střední Evropě, ovšem při bližším zkoumaní zjistíme jednu podstatnou odlišnost. Ze severokorejských mobilů se občané dovolají pouze na místní čísla. Odchozí ani příchozí hovory se zahraničím nejsou technicky možné. Turisté si sice mohou v zemi telefon koupit, ale dojde k jejich registraci, a naopak se nedovolají na žádné místní číslo. Mobilní síť tak funguje na stejných omezujících principech jako intranet. Nárůst trhu s mobilními telefony patří mezi jeden z největších úspěchů současného Kima. Tímto zařízením dnes disponuje něco mezi 2,5 miliony a 3 miliony lidí z celkového počtu 25 milionů obyvatel. Před pár měsíci dokonce spatřil světlo světa první severokorejský tablet.
Kyberprostor jako bojiště chudiny
Severní Korea pravidelně vypouští do světa propagandistická videa, ve kterých stroje až nápadně připomínající sovětské kaťuše likvidující invazi amerických a jihokorejských imperialistů. Úroveň většiny severokorejské vojenské techniky zůstala daleko v době studené války. Existují pouze dvě vojenská odvětví, do kterých vláda investuje. Zaprvé se jedná o vývoj jaderných zbraní, a to jak jejich nosičů, tak samotného výbušného materiálu. Za pomoci těchto zbraní Kim vyhrožuje celému světu a drží vlastní lid na uzdě. Druhé a hlavní odvětví představuje kybernetický boj. Pchjongjang živí velmi početnou armádu schopných hackerů. Mezi jejich díla patří podle FBI a dalších bezpečnostních agentur i vir WannaCry. Severní Korea skrze síť napadla společnost Sony po uveřejnění komedie Interview, kde postava diktátora Kim Čong-una zemře, a pravidelně napadá a krade data svému jižnímu sousedovi.
Severní Korea využívá internet jako bitevní pole, protože na skutečném bojišti nemůže nabídnout kapacity, které by dokázaly případným nepřátelům vzdorovat. Své obyvatele ovšem drží v informačním vězení, kde má pravdu pouze komunistická strana. Jakýkoliv kontakt s vnějším světem je nemožný. Veškerou aktivitu sledují bezpečnostní orgány. Moderní technologie tak dokonale slouží nemilosrdnému Velkému bratru.