ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Nový rok, nové nápady ve školství. Rozproudila se debata, zda nezrušit jednotnou přijímací zkoušku na střední školy a nezkusit nějaký lepší systém. Není to ale zbytečná komplikace něčeho, co jsme si teprve pár let zpátky zavedli a co funguje bez problémů?
Každoročně se přes 100 tisíc deváťáků rozhoduje, kam půjdou na střední školu. Někteří mají „štěstí“ a dostanou se na vysněné místo, jiní jdou tam, kde zrovna „bylo volno“. Český vzdělávací systém nabízí po ukončení základní školy několik možností studia: gymnázium, lyceum, konzervatoř, střední školu, střední odbornou školu a učební obor s maturitou nebo vyučení bez maturity.
Všichni žáci v rámci jednotné přijímací zkoušky podstupují stejný test tvořený Centrem pro zjišťování výsledků vzdělávání – CERMATem, který má v tomto ohledu zkušenosti. Zkouška je transparentní a nepřidává práci školám. Všechny děti mají stejné možnosti se na test připravit a uspět v něm.
Všechny školy a obory každopádně mají pevně stanovenou kapacitu. Některé jsou populárnější, u jiných rozhoduje náročnost nebo zájem rodičů. Tak to prostě je a bude. Můžeme se vztekat, že se má něco měnit, ale potřebujeme odborníky z nejrůznějších oborů, a proto ne všichni mohou jít na gymnázium.
O veškeré maturitní obory, od učilišť po gymply, je vyšší zájem, než je jejich kapacita. Na stovky škol se hlásí násobně víc dětí, než je limit. Na některé dokonce několikanásobně. Školy musí budoucí studenty nějakým způsobem vybrat, přičemž to musí být jednak spravedlivé a zároveň výhodné pro školu samotnou.
Co by mohlo nastat, pokud by jednotné přijímačky skončily? Ukažme si to na situaci, kdy by si o podobě zkoušky rozhodovala každá střední škola sama. Lišila by se volba testů – někde by to byla matematika, jinde čeština nebo cizí jazyk. Jiná škola by zkoušela znalosti z přírodovědy nebo z „občanky“. Někde by možná využili IQ testy… Školy by zkrátka měly naprostou volnost výběru úrovně, formy i struktury.
Ty školy, které si nechtějí přidělávat práci, by nakonec mohly zvolit formu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.
Co by to znamenalo pro deváťáky, kteří už tak stojí před těžkým a stresujícím rozhodnutím? Museli by se připravovat na úplně odlišné požadavky podle výběru školy. To by jim poslední ročník základní školy moc neulehčilo.
A pak jsou tu učitelé, kteří by mimo svou pracovní náplň měli připravovat děti po skupinách na odlišná přijímací řízení. Zbytečně bychom jim zkomplikovali práci. Základní školy potřebují dodržovat sylabus a nemohou upravovat výuku podle přání jednotlivců.
Některé z vás možná překvapím, že tu bráním jednotné přijímací zkoušky. Vysvětlím proč. Jejich hlavní výhodou je právě ona jednotnost. Děti, které chtějí na maturitní obor, dělají testy se stejnými úlohami a jsou objektivně ohodnoceny. Mají tedy rovné šance a příležitosti se na danou školu dostat. Starší testy jsou veřejně dostupné a děti se mohou zdarma připravovat ve škole nebo doma. Na webu jsou zdarma dostupné výukové materiály.
Pokud se tedy dítě opravdu chce připravit, nepotřebuje ani placené kurzy. S tím souvisí další nesporná výhoda: když se dítě někam nedostane kvůli naplněné kapacitě, půjde tam, kde výsledek z přijímaček stačí, a nemusí psát žádné další testy. Každá škola pracuje se stejnými výsledky stejného testu, systém je kompatibilní a prostupný.
Nesmím opomenout ani to, že testy nepřipravují samy školy, ale profesionálové z oboru, kteří dodržují osvědčenou strukturu a typy otázek. Sestavovat test totiž není úplně jednoduchá disciplína. To vše šetří čas školám a pedagogům. Nemají s tím prakticky žádnou práci a učitelé se mohou o to víc věnovat studentům. Obsah učiva v testech navíc vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, a proto neobsahuje žádné chytáky nebo neznámé informace. Jako matematik mohu jen potvrdit, že vyváženější test se asi udělat nedá.
Jednotná přijímací zkouška je jasná, transparentní a prostě fér. Proč se tedy objevují snahy o její zrušení?
Jediným logickým vysvětlením je prosazování vlastních zájmů, bez ohledu na zájmy dětí a škol. S možným zrušením se nabízejí dva návrhy. Prvním je, že by si každá škola připravovala sama testy. Úskalí tohoto systému jsem už popsal výše. Druhým návrhem je testování všech dětí v 9. třídách a na základě výsledků z těchto zkoušek jejich přijímání na střední školy. Nedokážu si to odpustit, ale jednalo by se o jednotnou přijímací zkoušku, jen v novém kabátě. Jediným rozdílem je, že by testy dělali i ti, kdo o maturitu nemají zájem, a všechno by se prodražilo.
Komu tedy jednotné přijímačky můžou vadit? Ředitelům a majitelům základních škol, kteří nechtějí jednotné testování znalostí podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Důvod je poměrně jasný. A také ředitelům a majitelům středních škol, kterým nestačí současný rozsah testování. Ti ale mají možnost přidat svá vlastní kritéria a upřednostnit je. A pak tady vždy máme nespokojené rodiče, jejichž děti se nedostaly na náročnější obor. Z jejich neúspěchu však nelze vinit právě přijímací zkoušky.
Můj verdikt tedy zní jasně. Není důvod rušit jednotnou přijímací zkoušku a hledat a zkoušet „vhodnější“ a „lepší“ alternativy. Máme přehledný a pro děti nekomplikovaný systém, který funguje a je transparentní a spravedlivý. Žáci, vyučující i základní a střední školy jsou na celý proces zvyklí a děti přesně ví, na co a jak se připravit. Výhody jednoznačně převažují.
