Maturitní šílenství v plném proudu. K čemu nám jsou maturity a kde se inspirovat v zahraničí?

ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Právě se nacházíme v takzvané horké fázi maturit. Část středoškoláků už si vesele oddychla, někteří se stále nervují a šprtají po nocích poslední otázky, ti neúspěšní smutní a přemýšlí, co dál. Důležitý životní milník, který ovlivní budoucnost skoro každého z nás a oficiálně nám otevře dveře do světa dospělých. Buď směr vysoká škola, nebo hledání vhodného pracovního uplatnění. Funguje ale systém našich maturit tak, jak má, anebo je potřeba vychytat mouchy a inspirovat se v zahraničí? O čem vlastně je naše maturita?

Pro začátek je nutné zodpovědět si otázku: Proč má maturita v naší společnosti takový význam? Česká maturitní zkouška se datuje od dob habsburské monarchie a za svou existenci prodělala řadu změn. Její podstata však zůstává stejná. Je pro nás a naše okolí formálně, společensky i psychologicky důležitá. Přikládáme jí význam zkoušky dospělosti. Zkoušky, která prokáže určitou úroveň našich znalostí. Je zakončením střední školy a s ní spojeného středoškolského vzdělávání, a současně i podmínkou pro další studium, řadu povolání či podnikatelských činností.

V současné době má česká maturita dvě části – společnou, neboli státní a profilovou, také nazývanou školní. Ve státní části musí maturanti splnit dvě zkoušky, přičemž je pevně dané, že si student musí vybrat mezi češtinou, angličtinou nebo matematikou. U profilové maturity záleží zcela na škole, jaké předměty i formu zkoušky svým studentům nabídne. Možností je mnoho, a to jak u předmětů, které se hodí dle zaměření střední školy, tak i zkoušek, které lépe vyhovují prokázání potřebných znalostí a dovedností.

Může jít samozřejmě o ústní zkoušku nebo třeba obhajobu maturitní práce. Stát je u nás garantem vzdělání. Každý z nás přispíváme do státního rozpočtu a skrze státní maturitu máme jedinou možnost monitorovat úroveň poskytovaného vzdělávání. Je důležité získávat zpětnou vazbu ke kvalitě vzdělání našich obyvatel. Primárně pak kvůli tomu, že má maturitní vysvědčení stále velkou váhu a je formálně nezbytné pro řadu činností.

Ale jak je to s maturitou za našimi hranicemi? Podívejme se na maturitu mezinárodní, tzv. International Baccalaureate (IB), která vznikla před téměř 60 lety a v současné době se na ni připravují studenti na 3 421 školách ve 157 zemích světa. IB si vzala to nejfunkčnější ze vzdělávacích systémů západních zemí, jako je Švýcarsko, Francie nebo Německo. The Times dokonce tuto zkoušku označil jako systém, který má za cíl vyvést naše školy z dnes již archaických metod 20. století do současnosti.

Zkouška byla vytvořena pro mezinárodní studenty, kteří často mění školy i vzdělávací systémy a nabízí jim možnost dostudovat bez potřeby přerušování, či opakování předmětů nebo ročníků. IB je mnohem obsáhlejší, komplexnější a náročnější než tuzemská verze maturity. Skládá se z celkem šesti předmětů, povinně vybraných ze šesti skupin: literatury, jazyka, matematiky a předmětu humanitního, přírodovědného a uměleckého. Tři předměty si student volí v rámci náročnější úrovně, tři potom na úrovni standardní. Předmětů ve skupinách jsou na výběr desítky. Jaké možnosti se tedy nabízejí? Uvedeme si dva příklady. Český student s přírodovědným zaměřením si zvolí na vyšší úrovni matematiku, fyziku a chemii, jelikož odpovídají jeho odbornosti. Na standardní úrovni anglickou literaturu, češtinu a ekonomii, jelikož jim tak moc neholduje. Naopak řecký student s humanitním zaměřením si na vyšší úrovni vybere právě anglickou literaturu, řečtinu a historii a na standardní úrovni matematiku, environmentální studia a italštinu.

Výhodou IB tedy je, že si studenti mohou volit úrovně a předměty dle zájmu, či své budoucí profilace nebo vysněné vysoké. Dalším plusem je, že její výsledek je zároveň přijímací zkouškou na většinu vysokých škol a univerzit. Ty každoročně s dostatečným časovým předstihem zveřejní potřebné minimum ze zkoušky pro přijetí a studenti tak zabijí dvě mouchy jednou ranou.

Pojďme se ale pro úplnost ještě podívat na maturitní zkoušku v dalších evropských zemích. Podobné IB je to i ve Velké Británii, kde výsledky z jednotné maturity A-levels fungují také jako přijímací zkouška pro další vzdělávání. Oproti IB jsou zde však povinné pouze tři předměty. Ve Francii nebo Rakousku jsou státní zkoušky ve srovnání s těmi českými náročnější obsahem i rozsahem. V Německu je celý systém komplikovanější, ale i zde platí, že výsledek maturit supluje funkci přijímaček na vysokou školu. Za oceánem, přesněji ve Spojených státech, maturita, jak ji známe, neexistuje. Student splní předměty na střední škole a má hotovo. Pokud chce na vysokou školu, udělá si v průběhu studia celostátní jednotný test SAT nebo ACT a na základě výsledků je přijat univerzitou.

Představili jsme si různé alternativy a funkce maturity, ale co si z toho vzít? Že na tom nejsme vůbec špatně, ale jednotná státní zkouška by mohla mít mnohem širší a efektivnější uplatnění a validitu. Jednotný státní přístup a dohled je potřebným standardem, zvláště pokud má maturita sloužit jako doklad prezentující vzdělání a znalosti studenta. Dvojúrovňový systém maturit by umožnil větší pestrost a pomohl prezentovat rozdíl mezi znalostmi maturantů z učilišť a gymnázií. Základní úroveň by sloužila pro řádné ukončení střední školy a byla ukazatelem pro výběr povolání nebo podnikání. Vyšší úroveň by pak absolvovali studenti aspirující na vysokoškolské studium, kdy by navíc splnění dané maturity sloužilo jako přijímací zkouška.

Absolventi by tedy nemuseli plýtvat časem ani penězi na další a další testy, které ve finále nedávají smysl, jelikož jsou pro všechny stejné, podobně jako společná část maturity. Ve světě to navíc funguje, tak proč u nás ne? K profilové maturitě mám potom jen jedno: pojďme ji udělat flexibilnější! Ať je jakousi profesní maturitou, kde student musí skrze absolventské práce a projekty prokázat svou získanou znalost, dovednost a kompetence.

Zdroj článku: https://www.info.cz/nazory/maturitni-silenstvi-v-plnem-proudu-aneb-zkouska-z-dospelosti-v-kontextech?odemknout=KAEQWEYZT2