Budoucnost, která už začala - Díl 2: Když AI učí hackovat (a chránit)

Představte si školu, kde student místo referátu raději požádá AI, aby mu napsala škodlivý kód. Ne proto, že chce někomu ublížit – jen testuje, co všechno "ten chytrý chatbot" zvládne. A pak se divíme, že se školní tiskárny samy přihlašují do Telegramu…

Umělá inteligence dnes umí generovat nejen eseje, ale i malware. Doslova. A to je výzva, na kterou české školy zatím nejsou připravené – ani technicky, ani personálně.

AI jako zbraň i štít

Na jedné straně AI zjednodušuje život – pomáhá při detekci podvodů, monitorování síťového provozu, vyhledávání anomálií, které by lidské oko přehlédlo. Na druhé straně se dá využít k automatizovanému phishingu, k prolomení slabých hesel, k tvorbě deepfaků a k "inteligentnímu" sociálnímu inženýrství.

A hádej, kdo je nejzranitelnější? Školy. Nízké rozpočty, zastaralá infrastruktura, žádný specialista na kyberbezpečnost – a přitom stovky připojených zařízení a žáků, kteří „zkouší, co to udělá“.

Co s tím? Učit jinak

V zahraničí se čím dál víc prosazuje tzv. ethical hacking jako součást výuky. Simulované útoky, hackathons, práce s open source nástroji na testování zranitelností. Učí se kritické myšlení, spolupráce, etika – a hlavně: jak se chránit.

I u nás už teď máme soutěže typu Hackaton, Kybernetická liga, kde se středoškoláci učí myslet jako obránci i útočníci. A s AI se to celé posouvá na novou úroveň – nástroje jako GPT nebo Copilot mohou pomáhat i v bezpečnostním výzkumu, když víme, co hledat.

Výzva do ředitelny

Chceme-li odolné školy, musíme investovat nejen do počítačů, ale i do lidí. Potřebujeme digitálně gramotné učitele, bezpečnostní metodiky, školní IT jako plnohodnotné členy sboru. A hlavně: posunout vnímání technologií z "nutného zla" na strategickou výhodu.