Ministři kultury EU shodli na omezení umělé inteligence v kreativním businessu. Chtějí zajistit ochranu skutečných autorů a umělců.

Ministři chtějí ochránit duševní vlastnictví umělců před vývojáři AI (jako OpenAI, Midjourney nebo Google), kteří trénují své modely na miliardách autorských děl bez svolení a placení a tlačí na to, aby autoři mohli říct: „Moje hudba/obrazy/texty nesmí být použity k trénování AI."

Limity evropské regulace

Jenže..., už nyní tento záměr vývojáři obcházejí. OpenAI, Apple a Google uzavírají miliardové smlouvy s mediálními domy (např. Axel Springer, Dotdash Meredith), fotobankami (Shutterstock) a hudebními vydavatelstvími. AI se tak učí sice na menším, ale zato extrémně kvalitním a legálním vzorku dat a pokud by AI nesměla bez placení číst lidská díla, řešením je nechat pokročilejší AI modely vygenerovat trénovací data pro modely budoucí a autory tak obejít.

AI model pro generování hudby se nemusí učit z písniček od Taylor Swift, ale z čistých fyzikálních a matematických simulací zvuku, akustiky sálů a algoritmických pravidel hudební teorie. A jakmile bude mít základní, legálně vytrénovaný model, může ho nechat vyprodukovat miliony variací na téma, které následně poslouží ke zpřesnění další generace AI. Tímto způsobem se drasticky snižuje závislost na lidských vstupech. Místo obřích monolitických modelů, které umí všechno (a spotřebují k tomu celý internet), přijde éra specializovaných, menších modelů, které si umělec nebo studio dotrénuje samo v uzavřeném prostředí.

Velká filmová nebo herní studia (např. Disney nebo EA) mají obrovské archivy vlastních autorských děl (grafika, 3D modely, scénáře, hudba), na které mají plná práva. Vezmou "čistý", legální základní model a dotrénují ho čistě na svém vlastním stylu. S nárůstem výkonu procesorů v počítačích mohou dnes i malí tvůrci provozovat specializované modely doma. Data pro trénink nikdy neopustí studio, nikdo je nikomu neukradne a autorská práva zůstanou také doma.

Role Evropy bude dál slábnout

Pokud bude Evropa v regulacích příliš nekompromisní, vývoj se jednoduše přesune tam, kde jsou pravidla volnější (USA, Asie). Evropský střihač, grafik nebo skladatel pak nebude používat nástroje vyvinuté v EU, ale jednoduše si zaplatí předplatné u americké nebo asijské služby, která funguje pod jurisdikcí s volnějším výkladem "Fair Use" (férového užití autorských děl). Pro evropského tvůrce se v praxi nic nezmění – nástroj bude mít dál ve svém softwaru, jen peníze za licence potečou mimo Evropu.

Zlatý věk pro umělce?

Pokud se Evropa stane skanzenem, může na tom i krátkodobě vydělat. Šířením produktů AI totiž poptávka po lidském faktoru vzroste. Čím levnější, dostupnější a dokonalejší bude digitální syntéza, tím více poroste hodnota věcí, které jsou vzácné, protože vyžadují fyzický čas, biologické limity a lidské selhání – hudba hraná rukou, fyzický prostor, lidský hlas, řemeslo, osobní vztah, analogový nástroj, živý koncert…

...živý koncert není jen o poslouchání zvuku (ten si doma pustíte v lepší kvalitě). Je to o sdíleném pocitu v jednom prostoru. Koncerty a festivaly zažijí boom, protože to bude jedno z posledních míst, kde je lidská přítomnost stoprocentně garantovaná. AI dokáže vychrlit milion obrazů za vteřinu. Tím jejich ekonomická hodnota klesá k nule. Ručně malovaný obraz na plátně, kde jsou vidět tahy štětcem a struktura barvy, má však fyzický limit – malíř jich za život namaluje jen pár stovek. Limitovaný čas člověka se stane hlavní měnou.

A pak je tu sociální faktor. Nekupujeme jen produkt, kupujeme si vztah. Chceme vědět, že ta smutná písnička vznikla proto, že se zpěvák s někým rozešel, ne proto, že prompt inženýr zadal do softwaru správná klíčová slova. Pro vybrané umělce to bude zlatý věk.

Kreativní průmysl je motor ekonomiky

Kreativní průmysl ale nejsou jen umělci, je to hlavně masivní ekonomický motor, který stojí na technologiích. Videohry jsou dnes největším zábavním odvětvím na světě (větším než film a hudba dohromady). Pokud evropská herní studia (např. v Česku, Polsku nebo Francii) nebudou smět kvůli regulacím používat AI na generování textur, programování kódu nebo dabing tisíců vedlejších postav, americká a asijská konkurence je převálcuje rychlostí i rozpočtem.

Triková studia, která dělají vizuální efekty pro Hollywood, jsou technologické firmy. Pokud jim Evropa sváže ruce, Hollywood si ty efekty nechá spočítat v Kanadě, Jižní Koreji nebo USA. Evropští autoři sice budou mít stoprocentně chráněná práva, ale evropská ekonomika jako celek ztratí schopnost generovat kapitál, ze kterého by se ta kultura dala dotovat (protože evropská kultura je na státních a unijních grantech závislá extrémním způsobem). A začne zpomalovat nejen kreativní business, ale i průmysl. Výroba aut, stavebnictví, výroba spotřební elektroniky se s AI zrychluje desetinásobně. Bez těchto nástrojů evropské firmy ztratí tempo.

Je to fascinující past. Evropa se snaží regulací AI chránit své humanistické hodnoty, ale zároveň svou kulturu uvaří v hrnci jako tu pověstnou žábu… Paradoxně na přání samotných umělců. Může se totiž stát, že Evropa svou přehnanou regulací zničí zdroje, která umělce drží při životě. Pak přijde doba, kdy evropští umělci budou na zakázku (amerických a asijských firem) tvořit svá díla především jako trénovací data AI modelů, ke kterým nebudou mít ani autorská práva, ani obecenstvo, které by jejich umění ocenilo.

Ilustrační obrázek